Kontrola za všechny prachy

Zlepšení výběru daní je jednou z priorit naší země. Daňová kontrola - efektivní, zaměřená na risk a proporcionalitu - k tomu napomáhá, obzvláště, jedná-li se o potenciálně protiprávní transakce jako například ty s korunovými dluhopisy, které mohou vést ke krácení daně či daňovým podvodům.


Daně se mají platit. Kromě toho, že by měly být daně „srozumitelné“ (aby k jejich placení nebyl třeba doktorát), jednoduché (žádná spleť vzájemně neprovázaných formulářů uvádění každého čísla x-krát)  a v „rozumné výši“ (aby dávalo smysl podnikat), nezbývá, než „občas něco zkontrolovat“. „Úspora na daních“ (nelegální, tedy krácení daně) je totiž někdy lákavější cestou pro někoho,  než snaha o dosažení vyššího zisku podnikáním.

Naše země v minulých letech vytyčila zlepšení výběru daní jako jednu z priorit. Dává to smysl, neb neplacení předepsaných daní nejen komplikuje rozpočtovou situaci (což zaplatíme v té či oné formě všichni), ale také křiví prostředí pro podnikání, kde na jednom trhu soutěží firmy „danící“ i „nedanící“. Což není cesta k dobrému fungování trhu ani pro podnikatele, ani občany ani stát.

Intenzivní snaha o to daně vybrat se u nás ale vydala opravdu nečekaným směrem. Zatím co ve většině zemí (nejen Evropy, ale i světa), je na základě mnoha analýz v hledáčku této snahy danění, nebo spíše nedanění, velkými nadnárodními firmami (které mnohdy platí daně symbolické, a navíc často nikoliv tam, kde podnikají), u nás se stát vrhl plnou parou na stánkaře, trafikanty a kavárníky.

Výsledky jsou přinejmenším rozporné. Ale o tom někdy jindy.

Symbolem schopnosti „několika mála“ pomoci si k nedaněným příjmům (a vyzvat ostatní, ať do státní kasy zaplatí víc) jsou korunové dluhopisy, respektive jejich využití ke:

  • Snížení daňové zátěže firmy
  • Zajištění nedaněného příjmu pro majitele

Jde tedy o situaci, kdy firma, bez silného ekonomického důvody, vydala tyto cenné papíry, obvykle s docela vysokým úrokem, a kdy tyto neskončily na účtech řady velkých či malých investorů, ale u majitelů firmy samé. V takovém případě by mohlo jít o snahu o krácení daně (úrok příliš vysoký), nebo i o podvod (půjčka je fiktivní).

O to, zda má či nemá daňová správa se na tyto transakce podívat, jsem nejen já vedl docela absurdní slovní bitvu a ministrem financí (a vlastníkem cca. 2 miliard těchto dluhopisů) a nepřímo i se šéfem daňové správy.

Ten, ač opakovaně tvrdil, že „neví co má kontrolovat“, nakonec v důsledku „enormní poptávky veřejnosti“, rezignoval. Dodal, že za tuto aktivitu zaplatíme 400 – 600 milionů korun.

Pokud k nějakému vyjádření patří slovo „skandální“, zde je vhodný příklad. Především, počet firem, které tyto dluhopisy vydaly, je 1500. Nemá samozřejmě smysl prošetřovat zjevně komerční transakce, ze nízký a zjevně tržní úrok, které byly při prodeji nabízeny širokému spektru soukromých či profesionálních investorů. Což by mohlo počet snížit.

Pokud by ale kontrola zbytku vyžadovala zhruba půl milionu za jednu firmu dodatečných nákladů, je na finanční správě něco v nepořádku. Jde totiž o docela jednoduchý pohled na hospodárské výsledky firmy a peněžní toky s dluhopisy spojené. Pokud toto stojí v průměru 500 000 korun dodatečných nákladů, tak by to bylo pozoruhodné a můžeme se ptát, kolik rak vyjde kontrola trafikáře na rohu na plnění EET.

Pokud by šlo „jen“ o zapojení pracovníků, tak při hrubém odhadu nákladu na pracovníka 1 milion korun za rok (vše, nejen mzdy), vyslal by pan ředitel do boje proti dluhopisům dle svých slov nějakých 500 zaměstnanců na celoroční ůvazek. Tedy pod jeho osvíceným vedením by 2 formy řešil v průměru jeden jeho člověk celý rok! Což je stejně absurdní jako propočet výše.

Takže, pro připomenutí panu řediteli, kontrola by měla být efektivní, zaměřená na risk a proporcionalitu. Z těchto kriterií jsou tyto dluhopisy jeden z předních kandidátů, neb dokonce z veřejných zdrojů máme jasnou evidenci, že mohlo dojít k daňovému deliktu. Ten se dá, jak velí nejen zdravý rozum, docela jednoduše vyšetřit.

Což jak se zdá, se může v praxi dít, pokud budou zaměstnanci pana ředitele dělat nikoliv to, co mu je na očích vidět, ale svou práci.

A já bych byl moc rád, kdyby si on sám našel práci někde jinde a neškodil svými výroky i činnostmi jak důvěryhodnost daňové správy, tak fungování české ekonomiky.