Geneze institutu skutečného vlastníka

Přestože je znalost koncového vlastníka zásadní pro boj proti praní peněz a financování terorismu, nebylo jí v minulosti věnováno v rámci evropské legislativy dostatek prostoru. Toto se změnilo až s příchodem třetí směrnice proti praní peněz a financování terorismu (AMLD3), který nyní prochází již druhou úpravou. Dochází k vyladění a zostření pravidel pro identifikaci koncových vlastníků a zohledňuje se také vývoj v oblasti nových technologií, platebních systémů a virtuálních měn.


Přestože ještě neuplynula doba, která byla členským státům vymezena pro implementaci opatření vycházejících ze SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2015/849 (4. AML směrnice nebo AMLD4), je na obzoru další zpřísnění pravidel proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Návrh Komise z července minulého roku počítá zejména s posílením transparentnosti vlastnických vazeb společností a svěřeneckých fondů (trustů), neboť toto téma představuje v současné době jednu z největších výzev právě v boji proti praní špinavých peněz (anti-money laundering – AML) a financování terorismu obecně.

V pořadí čtvrtá směrnice zavedla zásadní změny zejména v oblasti snížení limitů pro hotovostní transakce vedoucí k rozšíření okruhu povinných subjektů, zpřísnění režimu pro tzv. politicky exponované osoby a osoby na ně napojené a fungování centrálního registru konečných vlastníků (beneficial owners – původní termín lépe vyjadřuje povahu slovního spojení) právnických osob a svěřeneckých fondů.

S ohledem na dynamický vývoj na poli mezinárodních obchodních vztahů se však současná úprava ukázala jako nedostačující. Proto se evropští zákonodárci rozhodli přijít s novým návrhem, který má dále předcházet aktivitám souvisejícím s převody nezdaněných či ilegálně získaných finančních prostředků do tzv. daňových rájů. Problematika daňových rájů je jedno z témat, které nejen na půdě Evropského parlamentu vzbuzuje vášnivé emoce. Z politických důvodů například není žádoucí označit některé ze zemí osmadvacítky jakožto daňové ráje, přestože s nimi vykazují některé shodné znaky.

Dalším velkou oblastí, která se po přijetí navrhovaných úprav současného znění směrnice AMLD4, dočká největších změn, jsou již zmíněné registry konečných vlastníků. Jejich současná podoba přímo neurčuje, zda budou veřejně a bezplatně dostupné a zda budou přímo propojeny s rejstříky ostatních členských států. Tyto možnosti jsou ponechány na zvážení jednotlivých států. Přitom lze bezpečně říci, že kýženého efektu bude dosaženo pouze za předpokladu, že rejstřík bude skutečně centrální (tj. bude na jednom místě umožňovat přístup ke všem zdrojům v rámci EU), bezplatný a veřejně dostupný (podobně jako živnostenský a obchodní rejstřík v našich podmínkách). Jenom tak se totiž může stát skutečně účinnou zbraní v boji proti praní špinavých peněz a financování terorismu. V případě, že nedojde k explicitnímu stanovení povinnosti zavést rejstřík v takto navrhované podobě, lze očekávat, že propojování jednotlivých registrů bude trvat neúměrně dlouho, případně že budou stanoveny takové administrativní či finanční překážky, které jeho efektivní využití prakticky znemožní. Propojení rejstříků jednotlivých zemí by proto mělo být jednou z priorit nového návrhu. Pozice Evropského parlamentu proto počítá se zřízením veřejně přístupných rejstříků s informacemi o skutečných vlastnících, aniž by bylo nutné prokazovat oprávněný zájem na zjištění těchto skutečností. Pokud dojde k dohodě s Radou EU, budou do rejstříku nově zaváděny subjekty s podílovou účastí větší než 10% u společností a fondů, u kterých lze předpokládat zvýšené riziko podílení se na zatajování skutečného původu finančních prostředků.

Celkové posílení pravomoci finančních zpravodajských jednotek EU a usnadnění jejich spolupráce vyplyne právě z umožnění přístupu k informacím z centralizovaných bankovních rejstříků a rejstříků platebních účtů a k údajům z centrálních systémů vyhledávání dat, které budou muset členské státy zavést za účelem identifikace majitelů bankovních a platebních účtů. Finanční prostředky proudící ze zemí, které nemají zavedená dostatečná pravidla pro boj proti praní špinavých peněz a financování terorismu budou podléhat seznamu kontrol, tzv. enhanced due diligence (zesílené hloubkové kontroly).

Stranou nezůstane ani řešení možných rizik vyplývajících z financování teroristických aktivit pomoci tzv. virtuálních měn. Komise navrhuje zahrnout do působnosti směrnice rovněž subjekty vystupující právě na poli virtuálních měn a stanovit jim povinnost řádně identifikovat klienta před uzavřením obchodní transakce. To by v konečném důsledku mohlo vést k potlačení široké skupiny zločinů páchaných po internetu, například nákup a prodej zakázaných látek pod rouškou zachování anonymity. Přísnější limity ohledně identifikace by měla platit i pro anonymní předplacené nástroje (předplacené karty apod.).

Pozice Evropského parlamentu pamatuje i na subjekty pocházející ze třetích zemí, pokud budou mít vazbu na členský stát, například skrze založení bankovního účtu či koupi nemovitosti. Lze očekávat, že snížení hranice pro definování skutečného vlastníka z 25 % na 10 % přinese z počátku dodatečnou administrativní zátěž zejména bankám, správcům majetku a daňovým poradcům, kteří budou muset dodatečně prověřit své stávající obchodní partnery či klienty. Právě snížení hranice je spolu s veřejným přístupem do rejstříků skutečných vlastníků představuje dvě hlavní třecí plochy v rámci tzv. trialogu, neboť Rada na rozdíl od Evropského parlamentu zastává ten názor, že snížení hranice není pro dosažení požadovaných cílů nezbytné a umožnění přístupu k informacím týkajícím se skutečných vlastníků představuje neodůvodnitelný zásah do soukromí dotčených subjektů. Na těchto bodech momentálně vyjednávání stojí a i přes vroucné přání zúčastněných stran bude dokončení v průběhu maltského předsednictví těžké.

Geneze institutu určení skutečného vlastníka

Přestože je znalost koncového vlastníka pro celé téma zásadní, nebylo jí v minulosti věnováno v rámci evropské legislativy dostatek prostoru. Až do vydání SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2005/60/ES v říjnu 2005 (3. AML směrnice nebo AMLD3) se o skutečném vlastníkovi prakticky nehovoří. Přesto je tento institut zásadní pro rozkrývání majetkových vazeb a původu nelegálně získaných prostředků. Úprava předcházející AMLD3 sice stanovovala povinnost určit vlastníka, o institut skutečného nebo koncového vlastníka se však nestarala. Příchod AMLD3 toto změnil – povinné osoby tak byly nově povinny zjistit a ověřit totožnost skutečného vlastníka. Mělo být ponecháno na těchto institucích a osobách, zda pro splnění tohoto požadavku využijí veřejného rejstříku skutečných vlastníků, vyžádají si potřebné údaje od svých klientů nebo informace získají jiným způsobem, přičemž přihlédnou k tomu, že rozsah takové hloubkové kontroly klienta souvisí s nebezpečím praní peněz a financování terorismu, které závisí na typu klienta, obchodního vztahu, produktu nebo transakce.

Ukázalo se, že se s ohledem na malou míru podrobností o příslušných postupech se tato úprava ukázala v praxi jako nedostatečná a vedla k neuspokojivým výsledkům. Změnu měla proto přinést AMLD4, která stanovila obligatorní povinnost členským státům získávat a poskytovat informace o skutečném vlastnictví prostřednictvím centrálních registrů. Poprvé se zde rovněž objevuje definice skutečného vlastníka - zjednodušeně se jedná o fyzickou nebo právnickou osobu mající alespoň 25% podíl nebo možnost fakticky daný subjekt (legálními prostředky) ovládat.

I tato úprava však ponechávala prostor pro možné zatajování vlastnických struktur, především s ohledem na komplexní uspořádání majetkových vazeb v mezinárodně působících společnostech. Mezi největší nedostatky AMLD4 při určování vlastnických struktur se obecně řadí nedostatečná konkretizace pravidel pro rozlišování mezi vlastnictvím a koncovým vlastnictvím v případě obchodních společností a trustů, stanovení příliš vysokého podílu pro odkrývání skutečného vlastnictví, nepřístupnost rejstříků skutečných vlastníků, nedostatečná (pozitivní) motivace pro zveřejňování informací o vlastnických sktrukturách.

Efektivním nástrojem, který by přiměl společnosti k urychlenému a přesnému zveřejňování svých skutečných vlastníků, spočívá v přijetí a důsledné kontrole takových pravidel, která by společnostem v případě jejich nedodržení znemožnila ucházet se o některé z dotací, případně by je úplně diskvalifikovala z oblasti veřejných zakázek.

Zdroje:

Tisková zpráva Evropské komise (2016), online.

Tisková zpráva Rady EU (2015), online.

ICT, 5 Key points of the upcoming fifth AMLD (2017), online.

Transparency Internationa (2016), Gap analysis of EU legislation on beneficiary ownership

Final report of project BOWNET (2013), The identification of beneficial owners in the fight against money laundering