Babišova daňová kontrarevoluce

Andrej Babiš bojuje za odlišný výběr DPH, jde však proti hlavnímu proudu Evropské unie. „Smysl dává pouze buďto široká aplikace reverse charge, nebo doladění DPH podle toho, jak navrhuje Evropská komise,“ tvrdí europoslanec za TOP 09 Luděk Niedermayer.


Na sklonku léta přistálo v Bruselu letadlo s jedním z nejdůležitějších českých úředníků. Do místní budovy Evropského parlamentu měl namířeno Martin Janeček, šéf Generálního finančního ředitelství. Před poslanci z výboru pro měnové a hospodářské záležitosti obhajoval jedno z klíčových témat svého šéfa, ministra financí Andreje Babiše. Ten totiž v červnu dotlačil blokováním nové daňové legislativy Evropskou komisi k výraznému ústupku. 

Komise mu slíbila, že do konce roku představí návrh, na jehož základě by Česká republika mohla jako jediná v unii zavést takzvaný plošný reverse charge, odlišný systém výběru DPH, který by měl omezit daňové podvody. Pokud komise svůj slib dodrží – a vše tomu zatím nasvědčuje – dostane Česko možnost zavést už během roku 2018 reverse charge pro všechny transakce nad 10 tisíc eur v rámci takzvaného pilotního projektu. Po pěti letech, kdy bude systém běžet, se pak rozhodne, zda si ho Česká republika může ponechat. 

Reverse charge neboli přenesení daňové povinnosti znamená, že daň neodvádí průběžně všichni účastníci transakce ze své přidané hodnoty jako dosud, ale až poslední účastník řetězce, a to z celé částky. Typicky tedy maloobchodní prodejce nebo plátce DPH, který sám zboží či službu spotřebuje. Matematicky vzato tak zůstává daň stejná, mění se však technika jejího výběru. 

Kolotoč za 50 miliard Andrej Babiš učinil ze zavádění plošné reverse charge jedno ze svých klíčových domácích témat. Oficiálně jej zdůvodňuje snahou omezit karuselové podvody. Při nichž uměle vytvořené řetězce firem okrádají stát o peníze na vratkách DPH. „Karusely“ jsou přitom existenčně závislé na stávajícím systému výběru DPH v Evropě. Aby se daň z přidané hodnoty skutečně zaplatila v zemi, kde se zboží spotřebuje, platí při dovozu zboží dovozce DPH z celé nákupní ceny; vývozce si naopak od státu může zažádat o vrácení daně, kterou zaplatil v ceně nakoupeného zboží. Tento systém ale vede k tomu, že dovozci musí finanční správě odvést obrovské částky – a vývozci zase dostávají obrovské částky zpět. Pointa karuselů je přitom jednoduchá. Bílý kůň v podobě české firmy doveze zboží, ale než stihne svou DPH zaplatit, záhadně zmizí, firma zanikne a nastrčený jednatel není k nalezení. Tou dobou už ale zboží dávno přeprodalo několik dalších spřízněných firem. Poslední z nich zboží zase vyveze z Česka, a zažádá si tak od státu na vratkách DPH vrácení daně, která nikdy zaplacena nebyla. 

Podle finanční správy oberou karusely českou státní kasu ročně o zhruba 50 miliard korun; to je čtyřikrát tolik, než na kolik úředníci vyčíslili ztráty z výběru korporátní daně, které mají na svědomí daňové ráje a daňová optimalizace. V rámci celé unie pak na podvodech s DPH uniká zhruba něco přes bilion korun (oficiálně 50 miliard eur). 

Při reverse charge nelze na státu požadovat vrácení zaplacené DPH, a karuselové podvody tak není možné provádět. Ostatně i proto evropská legislativa zavedení reverse charge povoluje u výrobků, které v podvodech nejčastěji figurují. České ministerstvo financí této možnosti plně využilo a přenesení platební povinnosti tak dnes platí třeba na prodej kovového šrotu nebo mobilních telefonů. Změna výběru DPH ale nedopadne jen na podvodníky. „Budete muset vykazovat, kdo jsou vaši odběratelé, a poskytovat jejich daňové identifikační číslo, abyste prokázal, že zboží či služby dodáváváte plátci DPH,“ komentuje administrativní náklady na reverse charge Hana Zídková z pražské VŠE. Do velké míry však tyto povinnosti musí firmy plnit už nyní v rámci kontrolního hlášení, bez něhož by reverse charge fungovala jen obtížně. Další otázkou pak je, zda reverse charge nevnese do systému ještě větší zmatek tím, že se vztahuje jen na transakce vyšší než 10 tisíc eur. „Zdálo by se nám úplně nejjednodušší, kdyby platila na všechny transakce,“ podotýká Karel Havlíček, předseda Asociace malých a středních podniků, která se jinak k zavedení reverse charge staví pozitivně. 

Změna výběru DPH ovšem o něco zjednoduší proudění nezdaněného zboží na černý trh. Podle Hany Zídkové však takové ztráty nejsou srovnatelné s desítkami miliard, které dnes mizí ze systému kvůli karuselovým podvodům. Změna výběru DPH rovněž odstraní nerovnost z pohledu hotovostních toků, které současný systém způsobuje. „Firmy, které mají silnou pozici na trhu, nutí odběratele, aby jim platili co nejdřív, a mají tak z hlediska cash flow výhodu,“ vysvětluje Hana Zídková. Peníze od odběratelů tyto firmy totiž dostanou hned, samotnou daň musí přitom zaplatit až na konci následujícího měsíce. S penězi, které musí odvést státu, tak mohou někdy volně disponovat třeba i 40 nebo 50 dní. A slabší firmy se naopak dnes běžně dostávají do situace, kdy státu musí zaplatit DPH z obchodu, za nějž ještě nedostaly od svých partnerů zaplaceno. „Reverse charge by tak odstranil i riziko sekundární insolvence,“ dodává Zídková. Objem peněz, které zatěžují cash flow firem, přitom není zanedbatelný. Podle Generálního finančního ředitelství čekají v průměru české firmy každý měsíc na vrácení 28 miliard korun. Nižší nároky na zajištění hotovosti ale mohou naopak uškodit bankám. Jsou to totiž finanční ústavy, kde firmy žádají o provozní úvěry, když mají s cash flow problémy. 

Největším úskalím reverse charge však je, že jde ve skutečnosti opačným směrem, než se snaží jít Evropská komise. Ta by totiž chtěla problém s karusely řešit zavedením současného režimu výběru i na přeshraniční transakce. Podle představ komise by naopak měl standardní výběr DPH platit i při exportu. Vývozce například z Německa by tak německému finančnímu úřadu odvedl DPH za přidanou hodnotu z transakce do Česka, přičemž německý finanční úřad by posléze peníze zaslal českému finančnímu úřadu. „Smysl dává pouze buďto široká aplikace reverse charge, nebo doladění DPH podle toho, jak navrhuje Evropská komise,“ tvrdí europoslanec za TOP 09 Luděk Niedermayer. Sám přitom podporuje řešení podle Evropské komise a k zavedení reverse charge má silné výhrady. Selektivní zavedení reverse charge ze strany Česka podle něj nebude řešit problém s karusely na celoevropské úrovni a podvody se přesunou do jiných členských zemí. Niedermayer také připomíná studii Evropského účetního dvora, podle níž členské státy nevyužívají při boji s podvody s DPH dostatečně informace, které mají už dnes k dispozici. V Česku jde například o informace zjištěné prostřednictvím kontrolního hlášení. 

Oproti tomu Hana Zídková z VŠE zůstává vůči bruselskému návrhu skeptická. Není podle ní jasné, jak by clearing mezi jednotlivými finančními úřady fungoval, spolupráce může podle ní navíc narážet i na vzájemné předsudky v Evropské unii. „Třeba takové Německo nebude asi příliš důvěřovat tomu, že mu Řecko řádně pošle vybrané peníze,“ upozorňuje na odlišnou výkonnost finanční správy v různých zemích. 
O zavedení reverse charge usilovaly v minulosti i jiné státy, v současnosti jej však aktivně prosazují pouze Češi. Rizikem v tomto kontextu je, že Česko dostalo příslib na zavedení reverse charge pouze na přechodnou dobu, tedy v rámci pilotního projektu. O tom, zda si bude moct odlišný systém výběru ponechat, se rozhodne opět na evropské úrovni, a to na základě fungování projektu. „Jsem přesvědčený, že budeme schopni předložit argumenty k tomu, abychom reverse charge zavedli natrvalo,“ stojí si za svým šéf Generálního finančního ředitelství Martin Janeček. A ve svých vizích boje s karusely a přebudování daňového systému jde ještě dál. „Myslím si, že i ostatní země v Evropě by měly zavést systémy kontrolního hlášení a přejít na reverse charge.“