České experimenty, které nic neřeší

Česká opatření zavedená pro lepší výběr daní – včetně kontrolních hlášení – výběr nijak nezlepšila.


Lépe vybírat daně se snaží celá Evropa. Českým příspěvkem u daně z přidané hodnoty je systém reverse charge, platba daně na konci řetězce. O něm se nyní diskutovalo i v Evropském parlamentu. 
Evropská komise v návrhu reformy DPH prosazuje vytvoření jednotné unijní daňové zóny. Není tím myšleno sjednocení sazeb, ale zrušení výjimky pro nedanění při pohybu zboží přes vnitřní hranice a tím konec vstupu nezdaněného zboží na trh. 

Komise zvažovala i reverse charge, tedy zrušení DPH a zavedení daně z prodeje. Nakonec tento návrh prohrál. Jeho zavedení by možná vytlačilo podvody s neoprávněnými vratkami daně, kdy jde o malý počet velkých podvodů, ale vytvořilo by půdu pro podvody s neodvedením daně, tedy pro velký počet menších podvodů. Studie tvrdí, že systém DPH, kde každý v řetězci zaplatí „kousek daně“, je odolnější než daň z prodeje, kde jeden obchodník odvede celou daň. I podnikatelé s tím souhlasí. 

Češi si stojí na svém, i když dle slov šéfa našich daňařů zatím jejich kroky moc nefungují. V jeho prezentaci padlo, že naše dosavadní opatření – včetně kontrolních hlášení – výběr daně nezlepšila. A že ani dosavadní experiment s reverse charge výběr daně nezměnil. Podvody se prý přesunuly jinam. A nyní naši představitelé požadují souhlas pro rozšíření reverse charge u nás na platby nad 10 tisíc eur. Podnikatelé by museli „zvládnout“ souběžně a dočasně dva odlišné systémy pro DPH, bez návaznosti na připravovanou celounijní reformu. V situaci, kdy společný trh potřebuje jednotný systém a daň z prodeje má minimální podporu, vypadá český experiment jako drahý a nic neřešící. Dokládá, že u nás nepřemýšlíme nad funkčním řešením pro unijní trh. 

Ministerstvo chce jen omezit karuselové podvody, které si „vybralo“. Navíc nehovoří o nákladech pro poplatníky, ale ani o tom, proč se nám nedaří podvody snížit důsledným užitím dat. A to přesto, že na rozdíl od většiny kolegů v EU disponují vyčerpávajícími, pro poskytovatele nákladnými a citlivými daty. Jen zřídka přišli naši představitelé s návrhem, jak udělat něco v rámci celé unie lepší. Je proto škoda, že tento nebezpečně razantně prosazovaný pokus vede špatným směrem. A pokud způsobí, že zavedení skutečně funkční změny se tímto zpozdí, bude jeho výsledkem velká škoda pro všechny. Zatím se zdá, že náklady těchto zatím neúčinných experimentů platíme my sami, ale o to více se snažíme vyvolat dojem, že „víme, jak na to“.