Jak na daňové ráje? Odkryjte vlastníky, žádají experti z ČR

Pokud by se nadnárodní společnosti chovaly odpovědně, řádně platily daně a nevyváděly zisky do daňových rájů, EU by ročně nepřicházela o miliardy eur. Recept, jak přesvědčit firmy, aby přestaly s agresivním daňovým plánováním, nabízí skupinka českých právníků a ekonomů. Korporace, které by plnily daňové povinnosti a odkryly své vlastnické struktury, by získaly označení Taxparent. To by jim přineslo větší prestiž v očích zákazníků a obchodních partnerů.


„Měli bychom posílit naše úsilí v boji proti daňovým únikům a podvodům,“ sliboval před nastoupenými europoslanci v polovině července Jean-Claude Juncker. Ti ho za několik minut podpořili coby nového předsedu Evropské komise. Dnes by někteří z nich rádi vzali své rozhodnutí zpět.

Důkladná práce novinářů z amerického centra pro investigativní žurnalistiku (ICJ) totiž odhalila, že Lucemburčan Juncker, který je matadorem evropské politiky, si s sebou do nového úřadu přinesl obrovský balvan. Teprve následující dny ukáží, zda bude jeho váha natolik silná, že ho stáhne k politickému dnu.

Kauzu LuxLeaks už pod koberec zamést nelze. Odhalení praktik lucemburských úřadů by mohlo stát na počátku nového přístupu EU k potírání agresivního daňového plánování.

K tomu nicméně nutno dodat, že v tom Lucembursko nebylo samo. Podobné dohody s nadnárodními korporacemi v minulosti uzavíraly i další evropské země, namátkou třeba Nizozemsko. Celou situaci trefně označil Christian Hallum z evropské sítě rozvojových nevládních organizací Eurodad. „Kauza LuxLeaks může působit ohromujícím dojmem, je to však jen špička ledovce. Skutečný rozsah daňových úniků v celosvětovém měřítku je absolutně šokující.“Juncker měl totiž jako lucemburský ministr financí a premiér minimálně přivírat oči nad tím, že se z jeho země stal lukrativní daňový ráj, jehož lákadel v podobně zanedbatelných daňových sazeb využívaly stovky nadnárodních společností zvučných jmen.

Potřebujeme celoevropské řešení

Jak naznačují nálady v Evropském parlamentu, Jean-Claude Juncker důvěru u europoslanců při hlasování naplánovaném na příští týden pravděpodobně neztratí. Kauzu pod koberec už ale nezamete. Odhalení praktik lucemburských úřadů by tak podle mnohých mohlo stát na počátku nového přístupu unijních institucí k potírání agresivního daňového plánování. A to i přesto, že jsou jejich pravomoci v daňové politice značně omezeny.

„Snaha pomocí daní a různých pobídek získat velké investory a s nimi pracovní místa není nic nového a měl by ji regulovat systém omezení státní pomoci. Praxe, kterou popsali žurnalisté v kauze LuxLeaks jde daleko nad tento rámec, a doufám, že překoná dosavadní neochotu zemí se společně o daňových systémech bavit,“ napsal redakci český europoslanec Luděk Niedermayer (EPP), který zasedá v Hospodářském a měnovém výboru Evropského parlamentu (ECON).

Europoslanec Zdechovský: „Návrh jsme prezentovali předsedovi Evropské komise Junckerovi, kterému se to zamlouvalo“.

Souhlasí s ním i výborový kolega Petr Ježek (ALDE). „Slýcháme obecnou kritiku, že Evropy je příliš. Zde se na konkrétním případě zdá, že tomu může být v některých oblastech naopak,“ řekl.

Po celoevropském řešení problému volá i další europoslanec v barvách České republiky Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL). „Není to fér. Některé členské státy se těmito praktikami obohacují na úkor jiných zemí, a připravují je tak o poměrně zajímavé příjmy do rozpočtů,“ zdůraznil v rozhovoru pro EurActiv.

Podle nedávných odhadů Evropské komise stojí agresivní daňové plánování korporací unijní rozpočet kolem bilionu eur ročně.

Lepší image v očích spotřebitelů

Co s tím? Nad podobnou otázkou si hlavu láme nejeden ekonom, právník či pracovník neziskové organizace, která se věnuje problematice daňových úniků. Pravdou také zůstává, že určité iniciativy vznikaly v minulosti i v rámci unijních institucí a daňové úniky byly jedním z hlavních témat velkých politických stran před volbami do Evropského parlamentu letos na jaře.

S možným řešením nedávno přišla i skupina českých právníků vedená Ondřejem Vondráčkem, který v současné době působí v Evropské komisi, kde připravuje legislativu v oblasti vnitřního trhu a ochrany spotřebitele (koncept taxparentnosti rozvíjí mimo činnost v Evropské komisi; pozn.red.). Ten spolu s europoslancem Zdechovským usiluje o to, aby nadnárodní firmy, které se chovají odpovědně a řádně odvádějí daně, mohly nosit označení Taxparent. Značka by společnostem zvyšovala kredit v očích zákazníků, obchodních partnerů, ale třeba i finančních úřadů.

Aby mohly korporace využít logo Taxparent na svých firemních materiálech či třeba webové stránce nebo reklamním billboardu, musely by používat daňovou sazbu 11,25 % a zároveň dobrovolně přistoupit na odkrytí celé vlastnické struktury.

„Pokud by nadnárodní společnost přesouvala své zisky do daňových rájů, díky čemuž by se dostala až pod nejnižší průměrnou sazbu 11,25 %, musela by o sobě poskytovat více informací. Zároveň by se dostala do hledáčku daňových úřadů,“ dodává Zdechovský. S označením pro taxparentní firmy by v takovém případě počítat nemohla.

A proč zrovna sazba 11,25%? „Jednak je to průměr nejnižších daňových sazeb v EU, které jsou používány v Bulharsku a Irsku, a pak řada firem přiznává, že pokud by ze zisku odváděla 11,25 %, tak by to pro ně bylo přijatelné a neuvažovala by o tom, že by zkusila vyvést zisky v nějakém z daňových rájů,“ říká k tomu český europoslanec.

Nejde o sladění daňových sazeb, ale o udržení peněz v EU

Zda se iniciativa promítne do legislativy EU, je zatím předčasné soudit. Podle europoslance Zdechovského je ale šance, že se v nějaké podobě uchytí, velká. „Návrh konzultujeme s odborníky a také jsme ho již prezentovali předsedovi Evropské komise Junckerovi, kterému se to zamlouvalo“.

Otec myšlenky taxparentního řešení Vondráček z tohoto důvodu zdůrazňuje, že „cílem iniciativy není sladit daňové sazby v EU, ale udržet peníze v Evropě“. Zavedení společného daňového základu v EU totiž v minulosti ostře narazilo na odpor členských států.

Aby návrh nečekal podobný osud, autoři pro něj shánějí podporu, kde se dá, například i v Evropském parlamentu. „Nejsem si jistý, jestli by firmy taková opatření dobrovolně akceptovaly. V každém případě je ale dobře, že se takovéto iniciativy objevují. Tříbí se tak nápady a pohled na tuto oblasti,“ řekl k tomu redakci europoslanec Ježek.

Podle Luďka Niedermayera by taxparentní řešení založené na férovém placení daní mohlo být zajímavou součástí tzv. sociální odpovědnosti firem. Záležet ale bude na tom, jak se k tomu postaví samotné korporace, které řeší dilema mezi maximalizací zisku svých akcionářů a právě společenskou odpovědností. „Odpověď EU a G20, která se problémem také zabývá, musí spočívat ve změně pravidel, které to umožní,“ dodal.

Příspěvky do diskuse o boji s daňovými ráji vítají i zahraniční europoslanci. Španěl Pablo Zalba Bidegain (EPP), který zasedá ve výboru ECON, je přesvědčen, že by problém měla řešit expertní skupina. „Mám jasno v tom, že daňové ráje jsou v EU neakceptovatelné. To, co se stalo, je příležitostí, jak proti nim co nejtvrději bojovat,“ napsal redakci.

„Koncept taxparentního řešení by mohl být jedním z možných přístupů, jak řešit aktuální situaci v EU,“ myslí si jeho kolega německý europoslanec Michael Theurer (ALDE).

„Vypadá to jako velmi zajímavá iniciativa,“ sdělil redakci Max Heywood z Transparency International. Určité riziko se však podle něj může skrývat v principu dobrovolnosti. „Z naší zkušenosti s transparentností v reportingu společností vyplývá, že dobrovolné aktivity a dohody nemusí být dostačující. Někdy je efektivnější využít legislativu, která se postará o skutečnou změnu.“

Za užitečnou považuje každou iniciativu, která přitáhne pozornost k agresívnímu daňovému plánování, i Ondřej Kopečný z analytického centra Glopolis. Zároveň ale upozorňuje na to, že na evropské úrovni se těsně před schválením nachází legislativa, která má zřídit veřejné registry skutečných vlastníků. „Zavedení těchto registrů by v podstatě znemožnilo existenci firem s anonymními vlastníky,“ dodal.

Návrh má určitou logiku i pro předsedu Asociace malých a středních podniků Karla Havlíčka. Autoři taxparentního řešení jsou totiž přesvědčeni, že koncept pomůže právě i malým a středním firmám, s nimiž úřady o krácení daní na rozdíl od silných nadnárodních korporací nediskutují. „Osobně mi to zní docela dobře. Minimálně je zde někdo, kdo se alespoň o něco snaží," řekl EurActivu Havlíček. „Při vším respektu k iniciátorům se ale obávám o větší šanci na úspěch, lobby velkých korporací je v EU opravdu silná.“ 

Původní článek si můžete přečíst zde.