Nová digitální daň by pomohla narovnat trh

Evropská Komise v březnu představila návrh, jakým způsobem danit velké digitální firmy, které se v Unii odvádění daní zatím velmi úspěšně vyhýbaly. Řadí se mezi společnosti jako Google, Facebook nebo Uber. Teď se čeká na vyjádření Parlamentu a Rady.


Jaké je pozadí problému daňových úniků digitálních firem?

Jaké řešení Komise nabízí?

Napomůže nastavit férovější podmínky na trhu, nebo se mine účinkem?

Jak se k němu staví členské země?

Digitalizace ekonomiky a její důsledky

Světová ekonomika prochází akcelerujícím procesem digitalizace, který obnáší, že se rostoucí počet transakcí mezi „spotřebiteli“ a „výrobci“ (původně jasné rozlišení zde často splývá) odehrává online a že se zboží digitálního charakteru jako data nebo pronájem virtuálních prostor stává běžným předmětem směny. Transformaci dobře demonstruje skutečnost, že byla v roce 2006 mezi 20 největšími světovými firmami jen jedna digitální firma (dále jen DF), zatímco minulý rok jich bylo 9.

Average Annual Revenue growth of Digital companies

Digitální firmy rostou několikanásobně rychleji než zbytek ekonomiky (zdroj. Evropská komise)

Daňová legislativa tento fenomén ještě nestačila reflektovat. Podle stávajících pravidel totiž může být firma v zemi zdaněna jen v případě, že v ní má provozovnu: operuje v ní fyzicky. Nepočítá se zde s tím, že by bylo zpeněžitelnou hodnotu možné vytvářet jinak než za fyzické přítomnosti. Tu jsou však DF schopny vytvářet i bez naplnění této podmínky: například zprostředkováním interakcí mezi uživateli nebo prodejem uživatelských dat. Je navíc velmi obtížné určit přesnější výši nákladů na vytvoření hodnoty a její zdroj: zda se jedná o sídlo firmy, nebo trh, kde firma operuje.

Tyto podmínky DF usnadňují vyhýbat se daňové povinnosti, zpravidla pomocí agresivního daňového plánování, v rámci kterého vyvádějí zisk do zemí s velmi benevolentní daňovou legislativou. V praxi to například znamená, že odvádí daň ze zisku facebooku utrženého na reklamě nabízené na českém internetu českým uživatelům, vytvořené na základě jejich dat, za minimální sazbu v Irsku a v Česku neodvede vůbec nic. To potvrzují také odhady Unie, podle kterých DF odvádějí v EU efektivní sazbu daně ve výši 9,5 % v kontrastu s 23,3 % u „tradičních“ společností nabízejících obdobné služby.

Tento nepoměr je problematický ve dvou rovinách.

Zaprvé vede k nerovné soutěži, která poskytuje DF konkurenční výhodu plynoucí ze snížených daňových odvodů, nikoliv jen potenciálně vyšší kvality služeb a nižších výrobních nákladů. V krátkodobém horizontu to má za následek neférové znevýhodňování konkurence a v dlouhodobém horizontu to může vyústit až v oligopolizaci trhu, tedy horší kvalitu služeb za vyšší cenu.

Zadruhé odporuje základním zásadám danění. Daň je platbou za služby poskytované státem: funkční právní stát, infrastruktura, obrana, sociální zabezpečení, školství nebo zdravotnictví, kterých ve větší či menší míře využívají také DF a bez kterých by nebyly podmínky pro tvorbu jejich zisku tak příznivé. Jelikož za služby někdo zaplatit musí, uvaluje současný stav neoprávněně velké daňové břemeno na nesprávné aktéry, v relativním měřítku nejvíce na běžné daňové poplatníky, kteří poslední dobou stále častěji, a v tomto případě oprávněně, pociťují, že je k nim stávající finanční systém nespravedlivý.

Současný stav je tedy problematický. Jak daňovou legislativu opravit však zůstává předmětem debaty.

Návrh Komise

Komise v návrhu představila prozatímní a dlouhodobé řešení, které má dočasné řešení nahradit ve chvíli, kdy bude nalezen konsenzus ohledně nových kritérií výpočtu základu daně. Ten je ovšem v nedohlednu a stávající situace je podle Komise akutní: státy přicházejí o rostoucí množství daňových příjmů. Zároveň hrozí, že budou DF zdaněny na národní úrovni, což by vedlo k fragmentaci společného trhu, ohrožení konkurenceschopnosti EU a pravděpodobně dalšímu vystupňování zápasu o zisky DF.

Proto Komise přišla s rychlou opravou v podobě 3% daně z obratu digitálních firem, která má platit až do přijetí dlouhodobého řešení. Členským státům ročně přinese asi 5 miliard eur a podle odhadů se dotkne 120-150 společností, z nichž je asi polovina původem z USA.

Pokrývá tři hlavní typy aktivit unikající zdanění úplně: online reklamy, prodeje uživatelských dat a zprostředkovávání služeb skrze digitální platformy. Týkat se bude jen společností s ročním obratem nad 750 milionů eur a obratem v EU vyšším než 50 milionů eur. Hranice měla být pečlivě vybrána, aby zahrnovala jen společnosti se silnou pozicí na trhu profitují z tzv. network effects, a zároveň nediskriminovala, ale naopak podpořila menší společnosti a startupy.

Infographic on Fair taxation of the Digital tax

Daň z obratu DF (zdroj: Evropská komise)

Dlouhodobé řešení má zajistit, aby byl zisk daněn a registrován v místě, kde společnost interaguje s uživateli skrze digitální kanály, což by odstranilo současný problém: členské státy by mohly danit zisky vytvořené na jejich území i pokud na jejich území společnost fyzicky neoperuje. Zda má být společnost zdaněna, by bylo určeno pomocí tzv. digital-presence, která by se na společnost vztahovala v případě naplnění jednoho z těchto kritérií:

- Roční příjem společnosti ve členském státě překoná 7 milionů euro.
- Služeb společnosti v uplynulém roce v zemi využilo více jak 100 tisíc uživatelů.
- Společnost během roku uzavřela více 3000 smluv o poskytnutí svých služeb s tzv. business users.

Kritéria pro výpočet základu daně by měla vzít v potaz tržní hodnotu zisků z operování s uživatelskými daty, služeb propojujících uživatele a dalších digitálních služeb. Přijetí takového opatření však vyžaduje bezprecedentní změnu principu zdanění: aby nebyl daňový základ počítán na základě toho, kde firma sídlí, ale specifických aspektů tvorby zpeněžitelné hodnoty.

Infographic_Where to tax? Digital tax

Dlouhodobé řešení (zdroj: Evropská komise)

Kritika návrhu?

Téměř veškerá kritika se soustředila na dočasné řešení v podobě 3% daně z obratu DF.

Proti návrhu se nejostřeji postavila Trumpova administrativa, která Unii nařkla z protekcionismu a diskriminace amerických DF. Pohrozila tím, že daň napadne u tribunálu Světové obchodní organizace a že zváží odvetná opatření.

Jedná se ovšem spíše o politické gesto než oprávněnou kritiku. Návrh uplatňuje stejný metr jak na místní, tak mimoevropské společnosti a snaha přimět společnosti k odvedení náležitého dílu do společného rozpočtu nijak neodporuje zásadám volného trhu (na rozdíl od opatření schválených v souvislosti s prosincovou daňovou reformou).

Některé aspekty návrhu ale problematické jsou.

Návrh tvrdě postihne ztrátové společnosti: třeba Uber jen za minulý rok prodělal 4,5 miliardy dolarů a daň z obratu by ztrátu ještě navýšila. Nutno uznat, že takové opatření odporuje dosud uznávaným principům korporátního zdanění. Na druhou stranu je ovšem potřeba zdůraznit, že pokud jsou DF ve ztrátě, je to zpravidla důsledkem zvoleného byznys plánu: například Uber se pomocí agresivní cenové politiky snaží získat větší podíl na trhu. Možnost neodvádět daně pak umožňuje podobným společnostem nasazovat dumpingové ceny a zneužívat státem zajišťovaných služeb.

Část kritiky poukazuje na riziko dvojitého zdanění, které by se v EU mohlo dotknout společností čerpajících své zisky z digitálních aktivit a zároveň už v současné době odvádějí korporátní daň (jako například polské Allegro) a také společností, které v EU pouze operují, ale sídlí jinde.

Členské země by ovšem, podobně jako dnes, mohly toto riziko ošetřit pomocí vlastní daňové legislativy: například umožněním odpočtu digitální daně nebo uzavřením bilaterálních smluv s třetími zeměmi. Dodatečné úpravy se jistě neobejdou bez obtíží (obzvláště za současné americké administrativy), problému se ale dá předejít.

Pozice členských zemí

Přijetí návrhu je ovšem s ohledem na legislativní pravidla EU velmi nepravděpodobné: vedle souhlasu Parlamentu je v případě přijímání nové daňové legislativy totiž nutný jednomyslný souhlas všech 28 členů Rady.

Zpočátku se zdálo, že se návrh může těšit podpoře všech členských zemí, strach z finančního dopadu digitální daně je však rozdělil.

Map of EU Position of member states in digital tax

Pozice členských zemí k digitální dani (zdroj: Politico)

Podle průzkumu provedeného po setkání evropských ministrů financí 28. dubna v Sofii, kde návrh projednávali. Státy se rozdělily do těchto táborů:

  • přímá podpora: 7 zemí

  • neutrální: 2 země

  • nerozhodnuté: 11 zemí

  • proti: 7 zemí.

Návrh stále podporují největší ekonomiky Unie: Velká Británie, Francie, Španělsko a Itálie, Německo však na poslední chvíli kvůli výhrůžkám USA couvlo, a to i přesto, že je zavedení digitální daně součástí koaliční smlouvy stávající vlády.

Oponující země se obávají odchodu amerických DF, odlivu zahraničního kapitálu, úbytku přímých zahraničních investicí, pomstychtivosti USA a ztráty konkurenceschopnosti tím, že by daň komparativně zvýhodnila státy jako USA, Japonsko nebo pobrexitovou Británii.

Z pozice zemí jako Irsko, kde sídlí společnosti jako Facebook a Google, Lucembursko, kde sídlí Amazon, nebo Nizozemsko dává pozice smysl: z chytře nastavených daňových podmínek dnes profitují a o tuto výhodu mohli postupem času, také vlivem opatření jako digitální daň, přijít.

Některé země by na dani navíc přímo tratily: například Irsko by přišlo asi o 160 milionů eur, a to kvůli tomu, že by se společnostem snížil základ daně a že by digitální daň mohly odečíst z odvedené daně.

Neznamená to však, že je digitální daň úplně odepsaná: stačí, aby proponenti návrhu oponenty dostatečným způsobem kompenzovaly.

Digitální daň nepřinese do veřejných financí žádnou zázračnou sumu peněz a neobejde se bez menších problémů, jedná se ovšem o krok správným směrem: fragmentace digitálního trhu by Unii poškodila. Kromtoho je nepřijatelné, aby nefunkční daňová legislativa na účet daňových poplatníků poskytovala některým firmám neférovou konkurenční výhodu.

Problém, kterého se digitální daň dotýká, je širší. Nejsou to jen DF, kdo se vyhýbá odvádění náležitých daňových odvodů, ale velké mezinárodní společnosti obecně. Potřebujeme nový globální konsenzus vedoucí ke stanovení konzistentních daňových pravidel, které berou v potaz nedávnou transformaci světové ekonomiky. Ten je ovšem, obzvláště s ohledem na nový kurz světové politiky nastavený americkou administrativou, v nedohlednu. Do té doby se musíme spokojit s menšími opravami jako digitální daň.