Společný (konsolidovaný) základ daně: Dopady na ČR

V červenci 2015 Evropská komise ve svém Akčním plánu pro férové a efektivní korporátní zdanění představila záměr znovu uvést na scénu návrh společného konsolidovaného základu daně. Podívejte se, jaké dopady by měl návrh mít na Českou republiku v porovnání s dopady původního návrhu z roku 2011.


V červenci 2015 Evropská komise ve svém Akčním plánu pro férové a efektivní korporátní zdanění představila záměr znovuuvést na scénu návrh společného konsolidovaného základu daně. Tentokráte ovšem ve dvou fázích. V první fázi v podobě Směrnice o společném základu daně (CCTB), tj. zavedení společný pravidel pro konstrukci základu daně. V druhé fázi pak v podobě společného konsolidovaného základu daně (CCCTB), tj. s konsolidačním elementem. Oba legislativní návrhy navazují na návrh směrnice z roku 2011, na kterém se členské státy nedokázaly shodnout. V této souvislosti je nutné zmínit, že návrh v roce 2011 byl představen za výrazně odlišných podmínek než dnes. Byl představen jako nástroj pro harmonizaci korporátního zdanění, a to především v souvislosti s hladkým fungováním jednotného trhu a zvýšením konkurenceschopnosti evropských subjektů v globální soutěži. Z tohoto důvodu byl tento návrh vnímán členskými státy opět (jako již několikrát v minulosti) jako snaha o omezování fiskální suverenity, ačkoliv Evropská komise jasně předeslala, že cílem není harmonizace daňových sazeb, a že tyto by měly nadále zůstat v rukou členských států.

Od roku 2011 se ovšem velmi výrazně změnilo vnější prostředí. Členské státy čelí obrovským odlivům korporátních daňových základů a agresivnímu daňovému plánování společností, a přitom disponují pouze omezenými nástroji, jak těmto aktivitám zabraňovat (viz např. kauzy jako Starbucks, Google, LuxLeaks atd.). Evropská komise se proto v následujících letech zaměřila především na boj s těmito praktikami a v současné době je koncept společného konsolidovaného základu daně představován nikoliv jako snaha o harmonizaci, ale jako koncept, který by měl výrazně přispět k eliminaci přesouvání korporátních zisků a k potlačení agresivního daňového plánování společností.

V tomto prostředí tedy Evropská komise zveřejnila dne 25. října 2016 dlouho očekávaný balíček legislativních návrhů směrnice Rady o společném základu daně (CCTB) a společném konsolidovaném základu daně (CCCTB) z příjmu korporací. Vzhledem k celospolečenskému požadavku na posílení férovosti a vyšší transparentnosti daňového systému lze předpokládat, že nový přepracovaný návrh Evropské komise bude mít větší šanci na úspěch. Tu zvyšuje jednak velmi chytrý tah Komise rozdělit návrh na dvě části (společný základ daně a až v druhé fázi konsolidace), ale taktéž nastavení hranice pro povinný vstup do systému na 750 mil. EUR. Režim se tedy povinně bude vztahovat na velké nadnárodní korporace, u kterých je riziko obcházení či krácení daní nejvíce významné. Oba dva návrhy směrnic obsahují shodně dva klíčové elementy.

Návrh CCTB směrnic je postaven na:

  • společných pravidlech pro konstrukci základu daně
  • možnosti přeshraničního zápočtu ztrát (jako kompenzace za vyjmutí konsolidačního elementu v první fázi)

Návrh CCCTB obsahuje dva základní elementy:

  • konsolidační režim
  • mechanismus pro alokaci skupinového základu daně (skupinový základ daně bude alokován mezi členské státy na základě alokační rovnice, která obsahuje tři základní faktory – aktiva, mzdové náklady a obrat; tento alokační mechanismus by měl zaručit, že daňové základy budou zdaněny v členském státě, kde vznikla přidaná hodnota, nikoliv ve státě, s nízkou efektivní daňovou sazbou, jako tomu bývalo většinou doposud)

Skutečnost, že znovuuvedení CCTB má za cíl bojovat s přesouváním zisků je jasně viditelná především díky tomu, že směrnice CCTB obsahuje elementy nazývané ATAD II, vycházející z iniciativy OECD BEPS a evropské směrnice ATAD (kterou již členské země schválily). Jedná se zejména o všeobecné pravidlo proti zneužívání (GAAR), které řeší všechny situace zneužití daňového systému pro účely obcházení daně, které nejsou pokryty konkrétními pravidly. Dále také pravidla pro řešení tzv. hybridních nesouladů, kdy společnosti využívají nesouladů mezi daňovými systémy členské země EU a třetí země, aby se vyhnuly zdanění. Jako další element lze jmenovat definice stálé provozovny, která je blízká doporučené definici OECD a doporučení Evropského parlamentu ke směrnici o obcházení daňové povinnosti (ATAD) z června 2016. Náhradou za snahu eliminovat tzv. patent-boxy návrh směrnice obsahuje tzv. super-slevu na výzkum a vývoj, zvláštní pobídky pro inovativní startupy a SMEs. V neposlední řadě také obsahuje podporu využívání mimo-bankovních zdrojů financování.

Zavedení těchto pravidel bude mít dopad na korporátní základy daně alokované v členských zemích EU, tedy i na Českou republiku.

V případě implementace návrhu z roku 2011 (tedy bez limitu 750 mil. EUR pro povinný vstup do systému) by dopady na Českou republiku byly následující:

  • v případě povinné implementace by Česká republika získala o 153 781 tis. EUR (tj. 3,39 %) daňových příjmů více, nežli při současné situaci zdanění právnických osob.
  • při dobrovolné implementaci CCCTB (tzn. implementace v ostatních členských státech, nikoliv v ČR) by Česká republika ztratila daňové příjmy v rozmezí 0,20 % až 13,17 %, v závislosti na stanovených předpokladech odlivů základů daně právnických osob z České republiky
  • pokud by systému CCCTB implementovaly všechny země Eurozóny (např. prostřednictvím institutu posílené spolupráce), by Česká republika ztratila daňové příjmy v rozmezí 0,20 % až 0,88 %

V případě implementace návrhu z roku 2016 (tzn. s limitem 750 mil EUR pro povinný vstup do systému) by dopady na Českou republiku byly následující:

  • v případě implementace společného základu daně (CCTB) s možností přeshraničního zápočtu ztrát v České republice, by Česká republika ztratila 67 210 tis. EUR (tj. 1,46 %) daňových příjmů, ve srovnání se současnou situaci zdanění právnických osob.
  • v případě implementace společného konsolidovaného základu daně (CCCTB) by v České republice došlo ke zvýšení daňových příjmů o 231 388 tis. EUR (tj. 5,02 %) ve srovnání se stávající situaci (v úvahu vzata data o daňové povinnosti subjektů za rok 2014).

Je třeba zmínit, že zatímco ve variantě povinného systému pro všechny, odhad dopadů vycházel z analýzy 3 860 dceřiných a 2 424 mateřských společností (tzn. bez hranice 750 mil. EUR). Při zohlednění hranice 750 mil. EUR pro povinný vstup do systému, by v České republice do systému spadalo pouze 10 mateřských společností (s 476 dceřinými společnostmi působícími v EU). Nicméně nesmíme opomenout dopad i na 947 českých dceřiných společností zahraničních matek, které naplňují hranici 750 mil. EUR.

Závěrem je nutné zmínit, že výsledky jasně ukazují, že dopady jsou výraznější a závažnější v případě, že by systém implementovaly pouze některé členské státy prostřednictvím institutu zesílené spolupráce. Je tedy nezbytné, aby systém byl implementován skutečně prostřednictvím směrnice, tedy, aby byl implementován všemi členskými státy bez rozdílu. Jak je patrné z výsledků, zavedení hranice 750 mil EUR pro povinný vstup do systému povede ke skutečnosti, že mimo povinnost vstupu do systému zůstane velký počet společností, které i nadále budou mít možnost využívat děr mezi jednotlivými národními daňovými korporátními systémy k daňovému plánování. Otázkou tedy je, do jaké míry výše uvedené pravidlo povede skutečně k zabraňování přesouvání zisků společností v rámci Evropské unie a k zabraňování agresivnímu daňovému plánování.