Návrh na zavedení plošného reverse charge mechanismu schválen

Ministři financí na společném jednání Rady EU odsouhlasili návrh na zavedení plošného mechanismu reverse charge. Tento návrh byl součástí balíčku několika změn a konkrétně umožňuje členským státům, aby za splnění předem stanovených podmínek (po souhlasu Evropské komise) zavedlo plošný reverse charge uvnitř svého území. Zavedení plošného reverse charge je dlouhodobým cílem české vlády, která nyní přijetí návrhu prezentuje jako veliký úspěch, nicméně po detailnější analýze to není ani zdaleka takové vítězství, jak jej vláda prezentuje.


Zavedení generálního reverse charge mechanismu platí pro dodání (zboží nebo služeb), které nepřekročí hranice, a přesáhne hodnotu 17 500 EUR za transakci (což je zatím přibližně 450 000 Kč). Aby členský stát mohl toto opatření na svém území zavést, musí splnit či prokázat následující podmínky:

  1. Na základě zprávy Komise o VAT gap z roku 2016 musí mít žadatelská země VAT gap vůči celkové daňové zodpovědnosti (VTTL – celkový potenciální výběr DPH) v roce 2014 minimálně 5 % nad unijním mediánem.
  2. Celková VAT gap musí být více jak z 25 % tvořena karuselovými podvody.
  3. Žadatelská země musí prokázat, že ostatní nástroje proti daňovým únikům nejsou úspěšné v boji proti karuselovým podvodům na jejím území, zejména pak důvody nedostatečné efektivity a důvody toho, proč se administrativní spolupráce v DPH ukázala jako neúspěšná.
  4. Očekávané přírůstky ve výběru daně na základě zavedení tohoto opatření musí převýšit dodatečné náklady s tímto zavedením spojené (zatěžující podniky i státní správu) nejméně o 25 %.
  5. Dále musí platit, že náklady, které vzniknou (podnikům i daňové správě) zavedením reverse charge, nebudou vyšší, než náklady vzniklé zavedením jiných kontrolních opatření.

První bod je zajímavý z časového hlediska. V návrhu je vysloveně uvedeno, že pro posouzení podmínek se vychází ze závěrečné zprávy ohledně VAT gap, předložené Komisí 23. srpna 2016. Tato zpráva zpracovává data z roku 2014, dle kterých se splnění podmínek posuzuje. Postupem času však Česká republika svůj VAT gap zmenšuje, podle závěrečné zprávy Komise z roku 2017 měla Česká republika v roce 2016 VAT gap výrazně nižší, na podmínky by už tedy nedosáhla. Ačkoliv průměrně VAT gap klesl v celé Evropské unii, pokles v České republice nastal mezi lety 2015 a 2016 a vláda jej přisuzuje dosavadním opatřením, které prosadila, tedy hlavně kontrolnímu hlášení. Česká vláda se dlouhodobě odkazuje na výsledky svých opatření proti daňovým podvodům, které jsou dle jejích slov úspěšné a které zvýšily výběr DPH v České republice. Tomu však odporuje podmínka číslo tři. V případě, že bude česká vláda konzistentní ve svých výrocích, nemůže dokázat, že ostatní nástroje proti daňovým únikům nejsou úspěšné v boji proti karuselovým podvodům na jejím území. Vláda (ministerstvo financí) navíc v jedné ze svých prezentací z roku 2016 ohledně výsledků zavedení kontrolního hlášení uvedla, že díky již zavedeným opatřením v Česku prakticky zmizel problém karuselových podvodů (viz obrázek). Problém by tedy mohl být i v prokázání skutečnosti, že karuselové podvody tvoří více jak 25 % celkové VAT gap.

Zdroj: MF ČR

Ministryně Schillerová však v Událostech komentáře v úterý 2. října uvedla, že Česká republika již teď splňuje všechny podmínky pro zavedení plošného mechanismu reverse charge (mimo jiné však také prohlásila, že kontrolní hlášení evidentně snížilo množství karuselových podvodů). Navíc uvedla (stejně jako premiér Babiš), že je to pro Českou republiku obrovský úspěch. Přiznáme-li, že pro českou diplomacii vyjednání něčeho podobného opravdu úspěch je (ačkoliv postavený na blokování jiného daňového opatření, ke kterému je v Radě EU také potřeba jednomyslnost), je otázka, zdali toto konkrétní opatření má vůbec smysl. Zavedení plošného mechanismu reverse charge lze uplatnit pouze na transakce přesahující 17 500 EUR a je umožněno pouze do 30. června 2022. Vezmeme-li v úvahu, že nějakou dobu potrvá schvalovací procedura v Evropské unii a následně se musí schválit změna zákona o DPH v České republice, toto opatření nebude v České republice platit dlouho (pravděpodobně méně jak 2 roky). Potom by měl být tento systém nahrazen celkovým řešením na úrovni celé Evropské unie. Administrativní náročnost a adaptace na změny v daňovém systému budou poměrně velké, a to v krátkých časových úsecích. Kvůli již zmíněné hranici použitelnosti, která činí 17 500 EUR na transakci, budou tuzemské transakce podléhat několika režimům. Nabízí se tedy otázka, zda se takový zásah do systému DPH vůbec vyplatí.

Vláda si ve svých tvrzeních protiřečí

Prohlášení čelních představitelů vlády však naráží na další nesoulady, které podrývají jejich důvěryhodnost. Na konci roku 2016 Komise poprvé předložila návrh na zavedení plošného mechanismu reverse charge Radě EU. Premiér Babiš (toho času ještě jako ministr financí) jej tehdy označil za „v podstatě nepoužitelný“. Uvedl také, že jeho parametry jsou příliš omezující a mohly by vést k destabilizaci podnikatelského prostředí v České republice. Slíbil tedy vyvinutí maximálního úsilí, aby byly nejrizikovější části návrhu vylepšeny.

Konkrétně pak Babiš nejvíce kritizoval podmínku minimálního VAT gapu a dočasnost řešení. Předpoklad velikosti VAT gapu 5 % nad unijním mediánem je podle Babiše koncepčně špatný, škodlivý a naprosto postrádá logiku. Navíc prý také potenciálně ohrožuje vnitřní trh. Druhým kritickým problémem je fakt, že plošný reverse charge může platit pouze do poloviny roku 2022, což je podle Babiše příliš a zcela neopodstatněně krátká doba. Na konci roku 2016 tvrdil, že aby se prokázala funkčnost obecného reverse charge a projevil se jeho pozitivní efekt, musí být zaveden alespoň na 10 let.

Výše zmíněné (a kritizované) podmínky však v návrhu zůstaly a byly Radou EU přijaty. Přesto nyní premiér Babiš i ministryně Schillerová prohlašují, že je nově přijatý návrh velikým úspěchem pro Českou republiku a výrazně pomůže v boji proti podvodům u DPH. Významné je podle nich i to, že si tímto návrhem Česká republika dokázala prosadit své priority v Evropské unii. Otázkou je, zda se tento návrh (s výše zmíněnými podmínkami) opravdu dá označit za českou prioritu. Očividně si vláda ve svých prohlášeních protiřečí a není v nich konzistentní. Měla by proto vysvětlit, proč byly  podmínky zavedení reverse charge ještě před dvěma roky nepřípustné, a dnes se naopak prezentují jako velký úspěch, a uvést na pravou míru, jak je to opravdu s jejich splněním Dále by měla vyjasnit, zda již zavedené mechanismy pro boj s daňovými úniky – tedy kontrolní hlášení a elektronická evidence tržeb opravdu fungují, jak vláda prohlašuje, nebo jsou neefektivní a dostatečně neúspěšné v boji s karuselovými podvody, případně jaký je vůbec stav karuselových podvodů v České republice, když na jednu stranu by podle vlády měly být již víceméně vymýceny, na stranu druhou jsou ale nutným předpokladem pro zavedení plošného mechanismu reverse charge. Buď v minulosti, nebo v současnosti premiér Babiš a jeho vláda nemluví pravdu a účelně mystifikují.

Riziko nových forem podvodů

Odhlédneme-li však od výše zmíněných problémů, je potřeba si ještě položit otázku, zda je generální reverse charge opravdu nástroj, který České republice pomůže a vyřeší problémy s daňovými úniky. Zavedení tohoto nástroje v Česku je prezentováno vládou příliš pozitivně a tak, že de facto vyřeší problémy s daňovými úniky. Ačkoliv má tento systém bezesporu spoustu pozitiv, je třeba při jeho prosazování poukázat i na negativa a rizika, která jeho zavedením hrozí.

DPH je daň, která je v Unii značným způsobem harmonizovaná. Už nyní se v evropských institucích vyjednává tzv. definitivní systém DPH, který by měl výrazně snížit riziko daňových úniků, snížit administrativní náklady a zpřehlednit systém DPH v Evropské unii. Proto také platí výjimka na zavedení generálního reverse charge pouze do půlky roku 2022. Toto zavedení v jednom členském státě však v rámci Unie nic neřeší. Naopak, karuselové (či řetězové) podvody, které fungují napříč státy, se přesunou do jiných zemí, proto také s touto výjimkou některé členské státy dlouho nesouhlasily. Stanovení určité hranice (v tomto případě 17 500 EUR) aplikovatelnosti reverse charge by také mohlo vést k tomu, že by podvodníci rozdělili transakce řetězových podvodů tak, aby nepřekročily stanovenou hranici.

Generální reverse charge také z DPH udělá de facto daň prodejní. U té je ale dle dostupných studií vyšší pravděpodobnost podvodů než u klasické DPH (i proto je většina států proti tomuto opatření). Veškerá daňová povinnost bude ležet na závěrečném článku řetězce, který bude prodávat zboží spotřebitelům, tedy na retailovém prodejci. Nepřiznání daně v tomto případě však povede k daňovému úniku v plné výši, a ne jen z přidané hodnoty daného obchodníka. Ministryně Schillerová sice tvrdí, že finanční správa bude moci téměř veškeré kapacity zaměřit na subjekty, které mají na konci daň přiznat a odvést, nicméně tato kontrola nikdy nemůže být dostatečně efektivní (pokud například velký obchodník malou část produkce prodá načerno, přijde stát o celou DPH z tohoto prodeje a bude téměř nereálné takto malé úniky u každého vystopovat). Celkově zde tedy hrozí velký počet malých úniků, jejichž kontrola je mnohem náročnější, než v rámci dnešního systému. Nezaplacení kumulované daně na konci řetězce také zvýší výkyvy v příjmech státního rozpočtu a celý systém reverse charge ve výsledku negativně ovlivní jeho cash-flow (v klasickém režimu stát průběžně dostává částky z odvodů, navíc vratky DPH může například pozdržet).

I když by zavedení reverse charge bezesporu zlepšilo cash-flow daňových subjektů (odpadnuly by nepříjemnosti se zadržovanými odpočty), problémem by byly administrativní náklady a tzv. „compliance cost“ daňových subjektů, které jsou v rámci reverse charge mechanismu dle dostupných studií mnohem vyšší, což je v rozporu s cíli, které si Unie klade.

Celkově nelze souhlasit s tím, že by zavedení generálního reverse charge vyřešilo problém daňových úniků. Ten se akorát přesune na jiná místa a samozřejmě se objeví nové způsoby daňových podvodů. „Lákadlem“ by byl například fakt, že by zboží kolovalo na trhu bez daně (jeden z příkladů takových úniků je třeba falešné zapojení subjektů, které nemají právo na odpočet daně, do těchto transakcí). Navíc možnost daňového úniku v celé výši DPH na konci řetězce by byla pro daňové podvodníky pravděpodobně „motivační“. Tvrdit, že zavedení plošného mechanismu reverse charge vyřeší problém daňových úniků, je tedy přehnané.

Jakub Klíma je stážistou v bruselské kanceláři Luďka Niedermayera.